Baňkování

Baňkování používáme na naší klinice jako doplňující způsob léčby.
Nejčastěji baňkování používáme v kombinaci s akupunkturou.

Historie

Baňkování je další metodou, která je po tisíciletí využívána tradiční čínskou medicínou.
První zmínky o baňkování pocházejí ze starého Egypta. Tímto postupem se tehdy dosahovalo krvácení, čímž se z těla odstraňovaly škodlivé látky. Jeho využití popisují ve svých dílech takoví velikáni jako Galén nebo Hippokrates.
Zprvu využívané telecí rohy a tykve nahradily postupem času baňky bambusové, keramické, skleněné či gumové.

Podle dnešních poznatků dochází baňkováním k rozhýbání toku krve a energie; tím odstraníme z organismu škodlivinu (chlad, vlhkost, horkost).
Lokálně dochází k rozšíření krevních cév, zlepšuje se kožní dýchání, činnost mazových a potních žláz. Odstraňují se krevní stagnace a svalové spasmy, dochází k lepšímu prokrvení kloubů, což je velmi prospěšné například u bolestí pohybového aparátu a u chronického revmatismu.

Princip baňkování

Nejčastěji používanou metodou je tzv. suché baňkování. Na kůži pokládáme baňky (většinou skleněné), ve kterých je podtlak, čímž dochází k „nasátí“ kůže dovnitř baňky a následně k lokálnímu překrvení a otoku.

Podtlaku můžeme dosáhnout ruční nebo mechanickou pumpičkou, nejčastěji však prohříváme vnitřek baňky plamenem.
Terapeut rychle vsune dovnitř baňky hořící smotek vaty. Ihned po jeho vytažení přiloží baňku na požadované místo na těle pacienta. Celý proces musí být rychlý, aby se vytvořil dostatečný podtlak a baňka na kůži dobře držela.

Samotné baňkování vnímá pacient jako pnutí a nebolestivé vtažení kůže. Ke zlepšení přilnavosti je dobré natřít předem kůži masážním olejem – to je důležité zejména při tzv.pohyblivém baňkování, kdy přisátou baňkou pohybujeme, a tím vlastně masírujeme danou oblast. Bez použití oleje by byla tato procedura příliš bolestivá.

Po baňkování zůstávají na kůži zarudnutí, lehká zhmoždění až modřiny. Jejich velikost závisí na délce přiložení baněk a intenzitě jejich přisátí. Otisky mizí zhruba za 5 – 7 dní.
Modřiny bývají nejvýraznější po prvním sezení, kdy ještě nedošlo k úplnému rozhýbání stagnující krve a energie. Jak postupně zlepšujeme krevní oběh, nezůstávají po proceduře tak výrazné stopy.

Baňky přikládáme hlavně na záda, ačkoliv můžeme baňkovat i břicho, hrudník, ramena, lokty, kolena či dokonce obličej.

Baňky nejčastěji přiložíme na postiženou oblast a necháme 10 – 20 minut působit. V některých případech volíme tzv.pohyblivé baňkování. Tato technika se většinou aplikuje na záda podél páteře, kde podle čínské medicíny probíhá dráha močového měchýře. Kůži potřeme důkladně olejem, přiložíme dvě baňky (každou zhruba 2 cm od páteře) a pohybujeme jimi po zádech směrem dolů.

Existují i další způsoby baňkování – krvavé, s jehlou, s moxou, vodní, bylinné; ty však nejsou v běžné praxi příliš rozšířené.

Čemu baňkování prospívá

Baňkování nejen prospívá ke zlepšení oběhu krve, ale i mění její složení: zvyšuje počet červených a bílých krvinek a tím i obranyschopnost organismu. Stimulací nervů v kůži působí protibolestivě.

Příklady obtíží, které lze s úspěchem řešit pomocí baňkování

  • bolesti svalů a kloubů
  • bolesti zad
  • horečnatá onemocnění
  • kašel, nachlazení a chřipka
  • stavy po cévní mozkové příhodě
  • únava
  • bolestivá menstruace
  • revmatická onemocnění
  • … a mnohé další