Funkční poruchy pohybového aparátu a zobrazovací metody

Funkční poruchy pohybového aparátu dnes tvoří drtivou většinu bolestivých stavů, se kterými se ve fyzioterapeutické praxi setkáváme. Funkční poruchu můžeme dát do opozice k poruše strukturální. Zatímco poruchu struktury, např. zlomeninu, natržení či utržení svalu, šlachy, zhmoždění úrazem atd. lze bez obtíží diagnostikovat zobrazovacími metodami (rentgen, sonografie, CT, MRI), poruchu funkční žádnou z výše uvedených metod zobrazit nejde.

Jedná se o bolestivý stav, který typicky vzniká bez výrazné příčiny, často nejsme schopni určit, kdy vlastně vznikl. Obtíže obvykle mívají kolísavý charakter v průběhu dne či při změně zátěže. Vliv na vznik těchto obtíží může mít mnoho faktorů jako je nedostatek spánku, kvalita stravování, množství negativního stresu, nedostatek pohybu, sociální vyžití atd. Do této skupiny však patří i náhle vzniklé akutní bolestivé stavy, typicky tzv. houser či hexenšus. Ač mohou vzniknout až ochromující bolesti, jedná se stále o funkční poruchu.

Je běžnou praxí, že člověk s bolestmi pohybového aparátu je v první řadě odesílán na zobrazovací vyšetření, na jehož základě se pak stanoví diagnóza, podle které by měla probíhat léčba. Na těchto vyšetřeních se ovšem zobrazí veškeré „neduhy“ pohybového aparátu, které ve většině případů souvisí pouze a jenom se stárnutím a jedná se o poruchy strukturální, jako je artróza nebo degenerace či výhřezy meziobratlových plotének. Těmto nalezeným poruchám je pak přičítána příčina bolesti. Problém je v tom, že většina těchto strukturálních obtíží je klinicky němých, tedy že člověk s nimi žije řadu let a nikdy by se o nich ani nedozvěděl, nebýt zobrazovacích metod.

Právě tato zjištění mohou odvést pozornost od poruch funkčních, se kterými můžeme bez obtíží pracovat. Mysleme na to, že změny na skeletu jako artróza či degenerace plotének, které souvisí se stárnutím organismu, jsou stejně přirozené, jako vrásky na kůži. Všichni je jednou mít budeme, někdo dříve, někdo později nebo v menší či větší míře.

Autorem článku je náš fyzioterapeut Ondřej Vanya.